.

Punk's not dead

Statistika

Online

online:

Anarchismus

Tenhle výraz pochází z řeckých „an-“ („bez“) a „archos“ („vládce“). Konkrétně slovo „anarchia“ znamená stav bez (utlačovatelské) autority.

Anarchismus odmítá hiearchii a jiné formy nadvlády člověka nad člověkem, tvrdí, že lidé se dokáží seberegulovat a spravovat bez právního řádu a jiných, člověku nepřirozených překážek, jeho hlavní cíl je totiž scelit společnost stojící na rovnosti a svobody.

Za Velké francouzské revoluce byli označováni za anarchisty dělničtí radikálové, ale jejich názory podobné anarchismu se prosazovaly už dřív, např. učení Petra Chelčického má blízko k náboženskému anarchismu, propagujícímu vlastní pojetí náboženské etiky, lásky k bližnímu atd. a v 19. století zastoupen např. L. N. Tolstým. Anarchismus se vyvíjel ve 40. letech 19. století jako svébytné hnutí, a to především ve Francii, Itálii nebo Španělsku v souvislosti s kapitalistickou průmyslovou revolucí a sebeorganizováním pracující třídy za účelem zlepšení životních podmínek a společenské změny.

Jako jeden z anarchistických směrů se uvádí anarchoindividualismus, který se rozšířil hlavně v Americe – jeho základy položil Max Stirner, zaujat vyhraněným egoismem proti celkové společenské struktuře. Anarchisté avšak tyhle názory odmítají a argumentují, že tak by nemohla existovat jakákoli trvale udržitelná svobodná lidská společnost.

Dál se prosadil anarchokolektivismus – představitel byl Michail Bakunin -  který se snaží utvářet svobodné kolektivy se společnými výrobními prostředky (dělnické komuny). M. Bakunin se dostal do rozporu s Karlem Marxem, a to nakonec vedlo k rozpadu První internacionály. Nejviditelnějším teoretikem anarchokolektivismu se stal Petr Kropotkin, jež ve svých dílech „Dobývání chleba“, „Pole, továrna a dílny“ nebo „Pospolitost – vzájemná pomoc“ zřetelně vyjasnil podobu anarchistické společnosti.

Někteří kolektivističtí anarchisté zastávali roli odborových svazů, ve kterých by mohla organizovaná pracující třída přistoupit k revoluci, které by předcházela generální stávka, paralyzující chod kapitalistické společnosti. Tito anarchisté se nazývají anarchosyndikalisté. Na berlínském kongresu v roce 1922 se scelili do „Mezinárodní asociace pracujících“, navazující na sekci I. internacionály. Stále existuje a má sekce cca ve 20-ti zemích.

Dalším směrem je mutualismus či proudhonismus, představuje spíš předchůdce anarchismu. Stojí na názorech P. J. Proudhona a pohybuje se někde mezi anarchoindividualismem a anarchokelektivismem. Společenský řád by se měl řešit podle mutualistů na ekonomické bázi spravedlivé směny.

Na začátku 20. století anarchisté rázně odmítali fašismus i bolševismus. Ve Španělsku při občanské válce na území s převládajícím anarchismem (Katalánsko, Aragon, část Valencie) proběhla nepříliš známá sociální revoluce a hluboká společenská změna, do které se zapojilo mnoho set tisíců lidí. Po tom, co se nedokázala republikánská vláda postavit na odboj proti skupině generálů v čele s F. Frankem, postavili anarchisté, anarchosyndikalisté a jejich spojenci několik dobrovolnických miličních jednotek v síle tří divizí, které spolu s jednotkami levicových sil několik měsíců držely frontový úsek mezi francouzskou hranicí a oblastí Teruelu. V zázemí pak proběhla sociální transformace, kdy se většina ekonomiky včetně infrastruktury zkolektivizovala pracujícími na základě již existujících odborových struktur – hlavně anarchosyndikalistické Národní konfederace práce (CNT), mající v roce 1936 cca 1 500 000 členů.

Na výchdodě dnešní Ukrajiny u města Huljajpole existovala v letech 1917-21 anarchistická republika Nestora Machna. Jejím zakladatelem se stal Nestor Machno. Ruští bolševici několikrát využili anarchistickou armádu (ve svých nejlepších časech čítající 35 – 50 000 mužů) pro dobývání východní Ukrajiny. Avšak Machno, neuznávající jakoukoliv vládu, tím spíš diktaturu proletariátu, představoval pro bolševiky překážku. Často se stávalo, že se Machnovi podařilo převerbovat rudoarmějce do řad své armády. Bolševikům se nakonec podařilo rozprášit Machnovu armádu, a to velmi krutými metodami boje, vedeného podle hesla „účel světí prostředky“. Připravili tím anarchisty o podporu venkovanů a samotného Nestora Machna přinutili k emigraci.

V současnosti zahrnuje anarchismus široké spektrum názorových proudů – anarchopacifismus, anarchofeminismus, „zelená anarchie“ (ekoanarchie), primitivismus.. Anarchisté, kteří jsou reálně aktivní a zapojují se do společenského života, se však téměř bez výjimek hlásí k určité formě anarchokomunistické tradici.

Mezi základní metody moderního anarchismu patří osvětová, vzdělávací a „kontrainformační“ práce a společenské organizování (antifašismus, pokusy o odborovou činnost atd.).

Někteří anarchisté se též zajímají o umělecké směry jako surrealismus nebo postmodernismus. Anarchismus má důležitou úlohu například v literárních hnutí – kyberpunk, nebo subkultur – punk. Třeba projekt GNU a sním související svobodný software vznikl na základě anarchistických myšlenek.Většina anarchistických směrů se distancovala od bolševického hnutí a sovětského zřízení. Ideovou spřízněnost si zachoval anarchokomunismus, v jehož čele stál P. Kropotkin, v českých zemích B. Vrbenský nebo S. K. Neumann.

 
®©